ČSN EN ISO 179-2 - Plasty – Stanovení rázové houževnatosti Charpy – Část 2: Instrumentovaná rázová zkouška
| Stáhnout normu: | ČSN EN ISO 179-2 (Zobrazit podrobnosti) |
| Datum vydání/vložení: | 2021-01-01 |
| Třidící znak: | 640612 |
| Obor: | Zkoušení plastů a výrobků z plastů |
| ICS: |
|
| Stav: | Platná |
3.12 typ porušení
(type of failure) typ deformačního chování zkoušeného plastu, včetně případu přeraženíPOZNÁMKA 1 k heslu Typy porušení jsou: úplný lom (3.13), kloubové přeražení (3.14), částečné přeražení (3.15), nepřeraženo (3.16). Viz obrázek 2.
POZNÁMKA 2 k heslu Typy t, b a s tvoří podskupinu úplného přeražení C a kloubového přeražení H, které jsou definovány níže. Pro tyto typy přeražení lze vypočítat (společnou) průměrnou hodnotu rázové energie při přeražení WB a rázové houževnatosti Charpy. Případy zkušebních těles, vykazujících částečné přeražení P a plastů, vykazujících mezivrstvové smykové porušení, jsou popsány v ISO 179-1:2010, 7.7. Případy, kdy zkušební tělesa vykazují více než jeden typ porušení, jsou uvedeny v ISO 179-1:2010, 7.7 a ISO 179-1:2010, 10l).
POZNÁMKA 3 k heslu Jak je zřejmé z obrázku 2, jsou průhyb a rázová energie při maximální síle rovny průhybu a rázové energii při přeražení v případech tříštivého přeražení (viz křivka s) a křehkého přeražení (viz křivka b), tj. tehdy, dochází-li k šíření nestabilní trhliny při maximální rázové síle.
POZNÁMKA 4 k heslu Úplný lom a kloubové přeražení obvykle nelze rozlišit při automatickém posouzení na základě křivky síla-čas nebo křivky síla-průhyb.
Legenda
N nepřeraženo (3.16) sL mezní průhyb, začátek protažení mezi podpěrami
P částečné přeražení (3.15) x průhyb s po nárazu v milimetrech
C úplný lom (3.13) y rázová síla v newtonech, N
POZNÁMKA 1 Vzhledem k odlišným typům deformace vykazují křivky síla-průhyb podle tohoto dokumentu průběhy, které jsou odlišné od křivek získaných podle ISO 6603-2(1(. První porušení v případě instrumentovaných zkoušek průrazem se často zaznamená jako malý náhlý pokles síly (iniciace trhliny), následovaný postupným vzrůstem síly. U instrumentovaných rázových zkoušek tříbodovým ohybem není nikdy zaznamenán vzrůst síly po iniciaci trhliny. Vlivy setrvačnosti nejsou u rázových zkoušek nárazovou deskou tak výrazné jako u ohybových rázových zkoušek (viz příloha A).
Obrázek 2 – Typické křivky síla-průhyb znázorňující různé typy porušení pro zkušební těleso typu 1 uložené v poloze „edgewise“ (ráz na užší stranu)
POZNÁMKA 2 Rozdíl mezi typy přeražení P a C,t je obtížný. Jelikož v grafu F-s, označeném C,t, existuje určitá míra nestabilního růstu trhlin, bylo při vytváření dokumentu chování při přeražení hodnoceno jako méně tvárné než v případě P. Proto bylo místo písmene „d“ použito písmeno „t“, které by mohlo být spojeno s tvárným chováním a lépe by platilo pro typy přeražení N a P.
POZNÁMKA 3 Tento dokument lze použít na rutinní automatické zkoušení. K tomu je také nutné automaticky přiřadit typy přeražení vhodným hodnocením sledovaných drah síla-čas nebo síla-průhyb. Níže uvedená tabulka je příkladem pravidel hodnocení, která byla úspěšně použita. Pro přiřazení je třeba splnit obě pravidla.
Typ porušení
Pravidlo pro průhyb
Pravidlo pro sílu
Nepřeraženo
sB ≥ sL
sL = 31 mm
F(sL) ≥ c*FM
Faktor c byl stanoven experimentálně a nastaven na c = 0,3
Částečné přeražení
sB ≥ sL
F0 ≤ F(sL) ≤ c*FM
F0 je úroveň síly, při které se zkouška považuje za ukončenou, např. F0 = 0,05 * FM
Úplný lom
Typ s: (sB – sM) ≤ 1mm
Typ b: (sB – sD) ≤ 2mm
Typ t: (sB – sD) ≥ 2mm
sD je průhyb po sM, kde dochází k nejstrmějšímu poklesu křivky F-s
Obrázek 2 – Typické křivky síla-průhyb znázorňující různé typy porušení pro zkušební těleso typu 1 uložené v poloze „edgewise“ (ráz na užší stranu) (dokončení)
3.12 type of failure
type of deformation behaviour of the material under test up to and including the breaking event
Note 1 to entry: Failure types are: complete break (3.13), hinge break (3.14), partial break (3.15), non-break (3.16). See Figure 2.
Note 2 to entry: Types t, b and s represent subgroups of the complete break C and hinge break H defined below. For these types, values of the impact energy at break WB, and thus for the Charpy impact strength, may be averaged to give a common mean value. For specimens giving a partial break P and for materials exhibiting interlaminar shear fracture, see ISO 179-1:2010, 7.7. For specimens showing more than one failure type, see ISO 179-1:2010, 7.7 and ISO 179-1:2010, Clause 10 l).
Note 3 to entry: As can be seen from Figure 2, the deflection and the impact energy at maximum force are identical to the deflection and impact energy at break in the case of splintering failure (see Curve s) and brittle failure (see Curve b), where unstable cracking takes place at the maximum impact force.
Note 4 to entry: Usually, complete and hinge breaks cannot be differentiated in an automatic assessment based on the force-time or force deflection-curve.
Key
N
no break (3.16)
sL
deflection limit; beginning of pull-through
P
partial break (3.15)
x
deflection s after impact in millimetres
C
complete break (3.13)
y
impact force in newtons, N
NOTE 1 Due to the different modes of deformation, force-deformation curves obtained using this document show features which are different from those obtained using ISO 6603-2[1]. In particular, the first damage event in instrumented puncture tests frequently appears as a slight sudden force decrease (crack initiation), followed by a gradual force increase. Force increases after crack initiation are never observed in instrumented three-point-bending impact tests. Furthermore, inertial effects are not as pronounced in plate impact tests as they are in bending impacts tests (see Annex A).
NOTE 2 The distinction between break types P and C,t is difficult. As there is some extent of unstable crack growth in the F-s-diagram labelled C,t, the breaking behaviour was rated as less ductile than in case P when drafting the document. Therefore, the letter “t” was used instead of “d”, which could be associated with ductile behaviour and would better apply to break types N and P.
NOTE 3 This document can be applied to automatic testing routines. For this it is also necessary to automatically assign the types of break by a suitable assessment of the force-time or force deflection traces observed. The table below is an example of assessment rules that have been used successfully. Both rules are to be met for assignment.
Type of break
Rule for deflection
Rule for force
Non break
sB ≥ sL
sL = 31mm
F(sL) c*FM
The factor c was determined experimentally and set to c = 0,3
Partial break
sB ≥ sL
F0 ≤ F(sL) ≤ c*FM
F0 is the level of force at which the test is considered to be finished, e.g. F0 = 0,05*FM
Complete break
Type s: (sB – sM) ≤ 1mm
Type b: (sB – sD) ≤ 2mm
Type t: (sB – sD) ≥ 2mm
sD is the deflection after sM, where the steepest decline of the F-s-curve occurs
Figure 2 — Typical force-deflection curves showing different failure modes for Type 1 specimens tested edgewise