ČSN EN ISO 9488 (by DeepL) - Solární energie - Slovník
| Stáhnout normu: | ČSN EN ISO 9488 (by DeepL) (Zobrazit podrobnosti) |
| Datum vydání/vložení: | 2022-11-01 |
| Třidící znak: | 730300 |
| Obor: | Stavební fyzika - Teplo |
| ICS: |
|
| Stav: | Platná |
3.2.28 přímé sluneční záření
Gb
kvocient zářivého toku (3.2.3) na daném rovinném povrchu přijímače, který je přijímán z malého pevného úhlu se středem na slunečním disku, k ploše tohoto povrchu.
Poznámka 1 k položce: Pokud je rovina kolmá na osu pevného úhlu, přijímá se přímé normálové sluneční záření Gbn.
Poznámka 2 k položce: Jednotka: W∙m-2.
Poznámka 3 k položce: Přibližně 97 % až 99 % přímého slunečního záření přijímaného na úrovni země je obsaženo v rozsahu vlnových délek od 0,3 µm do 3 µm (viz odkaz [3]). V závislosti na přístroji pro měření přímého záření nebo na použité solární technologii jsou zahrnuty různé rozsahy vlnových délek. Pro správný popis přímého ozáření je třeba specifikovat rozsah vlnových délek nebo spektrální odezvu přístroje nebo použité technologie.
Poznámka 4 k položce: Obecně se přímé normální sluneční ozáření měří přístroji s úhlem zorného pole (3.3.6) do 6°. V současné době doporučená konstrukce přístroje používá zorné pole 5° (viz odkaz [5]). Část rozptýleného záření kolem slunečního disku(cirkumsolační záření (3.2.18)) je zahrnuta, protože samotný sluneční disk má zorný úhel (3.3.6) přibližně 0,5°.
Poznámka 5 k položce: Aby bylo možné přesně popsat přímé normální sluneční záření, je třeba upřesnit, jak je v něm zahrnuto cirkumsolační záření (3.2.18), a to pomocí následujících pojmů. Bnje experimentální přímé normálové záření.
kde
L(ξ,φ)
je širokopásmové záření oblohy - obvykle se vyjadřuje ve W-m-2 sr-1 - pro prvek oblohy, jehož úhlová poloha je definována úhlovou vzdáleností ξ od středu slunečního disku a azimutovým úhlem φ ve slunečním disku a cirkumsolační oblasti;
P(ξ,φ)
je funkce penumbry měřicího zařízení, která se někdy také nazývá "akceptační funkce";
αL
je největší úhlová vzdálenost od středu slunečního disku, pro kterou přístroj měří záření.
V modelech přenosu atmosférického záření se často používá další parametr: Bidealn(αL). Bidealn(αL) je přímé normálové záření až do úhlové hranice αL, která v tomto případě většinou odpovídá poloúhlu slunečního disku (∼0,27°). Bidealn(αL) se vypočítá jako Bn, přičemž funkce penumbry je nastavena na hodnotu 1 (viz také odkaz [6]). V modelech koncentračních solárních elektráren se může použít Bidealn(αL) nebo Bnv závislosti na údajích o tvaru slunce (3.2.21) použitých v modelu. Úhlová mez αLmusí rovněž odpovídat použitému tvaru slunce ( 3.2.21).
3.2.28 direct solar irradiance
Gb
quotient of the radiant flux (3.2.3) on a given plane receiver surface received from a small solid angle centred on the sun's disk to the area of that surface
Note 1 to entry: If the plane is perpendicular to the axis of the solid angle, direct normal solar irradiance Gbn is received.
Note 2 to entry: Unit: W∙m-2.
Note 3 to entry: Approximately 97 % to 99 % of the direct solar radiation received at ground level is contained within the wavelength range from 0,3 µm to 3 µm (see Reference [3]). Depending on the direct irradiance measurement instrument or the solar technology involved, different wavelength ranges are included. In order to describe direct irradiance correctly, the wavelength range or the spectral response of the instrument or the involved technology has to be specified.
Note 4 to entry: In general, direct normal solar irradiance is measured by instruments with field-of-view angles (3.3.6) of up to 6°. The currently recommended instrument design uses 5° field-of-view (see Reference [5]). A part of the scattered radiation around the Sun's disk (circumsolar radiation (3.2.18)) is included, as the solar disk itself has a field-of-view angles (3.3.6) of about 0,5°.
Note 5 to entry: In order to describe direct normal solar irradiance accurately, it is necessary to specify how circumsolar radiation (3.2.18) is included in it using the following terms. Bn is the experimental direct normal irradiance.
where
L(ξ,φ)
is the broadband sky radiance - usually expressed in W·m-2 sr-1 - for an element of sky whose angular position is defined by the angular distance ξ from the centre of the sun disk and the azimuth angle φ in the sun disk and the circumsolar region;
P(ξ,φ)
is the penumbra function of the measurement device that is sometimes also called “acceptance function”;
αL
is the greatest angular distance from the sun disk centre for which radiation is measured by the instrument.
In atmospheric radiation transfer models, another parameter is often used: Bidealn(αL). Bidealn(αL) is the direct normal irradiance up to the angular limit, αL, which in this case mostly corresponds to the sun disk half-angle (∼0,27°). Bidealn(αL) is calculated as Bn, the penumbra function being set equal to 1 (see also Reference [6]). In concentrating solar power plant models Bidealn(αL) or Bn might be used depending on the sunshape (3.2.21) data applied in the model. The angular limit, αL, also has to fit to the applied sunshape (3.2.21)