Definice a závaznost předpisů ES
Nařízení (regulations) jsou obecně a přímo závazné právní akty. Vztahují se na všechny členské státy a stávají se součástí jejich právního řádu ihned po jejich schválení. Pokud jsou v rozporu se zákony některého členského státu, vždy platí nařízení ES, nikoli ustanovení domácího práva, které mu odporuje. Nařízení přímo zasahuje jak členské státy, tak i vnitrostátní subjekty práva. Nařízení jsou tedy nástrojem právní unifikace a EU je užívá tam, kde je třeba společným rozhodnutím dosáhnout jednoty v obsahu i formě zákona.
Směrnice (directives) jsou právními akty, které zavazují zúčastněné státy provést ve svém právním řádu k jednotnému datu určité změny tak, aby si právo jednotlivých států neodporovalo a poskytovalo srovnatelnou úroveň ochrany. Nemají tedy obecnou závaznost, směrnice zavazuje pouze členské státy. Směrnice jsou nástrojem harmonizace národních právních řádů, neboť poté, co jsou na úrovni EU schváleny, mají jednotlivé členské státy povinnost je převést vnitrostátní právní normou do svého právního řádu. Svým obsahem jsou pak jejich předpisy srovnatelné (harmonizované), formou se však mohou lišit, protože jeden stát např. přijme zvláštní zákon, jiný vydá vyhlášku a další jen novelizuje několik existujících zákonů. Pokud členský stát nezapracuje danou směrnici do lhůty v ní stanovené do svého právního řádu, porušuje stát právo Společenství a může být postižen.
Rozhodnutí (decision) přijímaná orgány EU jsou rovněž závaznými právními akty, vztahují se však pouze na subjekty, jimž jsou adresována. Mohou jimi být, na rozdíl od směrnice, kromě členských států i další subjekty, jako např. firmy či jednotlivci. Od nařízení se liší tím, že nemají obecnou platnost, od směrnic tím, že nemusejí být převáděna do národního práva. Platí přímo, ale jen na vybrané subjekty. Evropská komise například prostřednictvím rozhodnutí provádí dohled nad ochranou hospodářské soutěže v EU.
Stanoviska (opinions) a doporučení (recommendations) nejsou na rozdíl od nařízení, směrnic a rozhodnutí právně závazná. Mají pouze politickou váhu (jako "dobré rady" nebo "kompetentní názory"). V EU někdy předcházejí přijetí závazných právních aktů, neboť Komise často nejprve zkouší regulovat určitou oblast cestou dobrovolných doporučení a až v případě nutnosti sahá k návrhům nařízení nebo směrnic.
