Historie uvádění výrobků na trh EU

Základem fungujícího vnitřního trhu EU a tím i volného pohybu zboží je odstranění technických překážek obchodu. Tyto překážky byly tvořeny v minulosti především různými závaznými požadavky na výrobky uváděnými v právních předpisech jednotlivých členských států, různými postupy posuzování shody a různými národními normami. Odstranění těchto překážek obchodu se řeší v EU dvěma způsoby: harmonizací právních předpisů členských států EU, nebo pokud společný harmonizační předpis neexistuje, vzájemným uznáváním.

Již v r. 1985 vznikl tzv. „nový přístup k technické harmonizaci a normalizaci“ jehož základní podstatou bylo vymezení úlohy směrnic ES. Ty se omezují na požadavky na výrobky pouze z hlediska bezpečnosti, ochrany zdraví, majetku a životního prostředí. Na tomto principu se začaly zpracovávat v ES tzv. „směrnice nového přístupu“. Směrnice nového přístupu zahrnující základní výrobkové sektory, musí být plně zavedeny do národních právních předpisů a jsou závaznými dokumenty.

Na "nový přístup" navázal v r. 1989 tzv. "globální přístup k posuzování shody", který se zabývá obecnými principy zkoušení a certifikace, zejména pak prvky, které zajišťují důvěryhodnost systému a jsou předpokladem pro uznávání certifikátů mezi členskými státy (tj. akreditace zkušebních a certifikačních orgánů a certifikace systémů jakosti u výrobce). Byl přijat systém tzv. modulů, které lze použít k posouzení shody a byla ustanovena pravidla pro připojování a používání označení CE.

Poznámka: Pro některé oblasti např. potravinářský průmysl, automobilový průmysl, chemikálie, léčiva atd. se stále používají směrnice sektorové (označované někdy „směrnice starého přístupu“), které platí pro úzké kategorie výrobků, jsou velmi podrobné a obsahují rovněž technické předpisy a mezní hodnoty. "Nový přístup" a "Globální přístup" byl v nedávné době revidován a v současné době jsou pravidla definována v podobě tzv. Nového legislativního rámce (NLF-New Legislation Framework).