Vzájemné uznávání
Pravidla pro vzájemné uznávání byla poprvé stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě. Základním východiskem principu vzájemného uznávání je následující myšlenka: je-li zboží dobré pro spotřebitele jednoho členského státu (tj. odpovídá místním požadavkům), je dobré i pro spotřebitele z ostatních členských států a musí v nich být proto umožněn pohyb tohoto zboží. Jinými slovy: členské státy uznávají, že i když jsou výrobky vyrobené v souladu s jinými předpisy, normami nebo postupy, než jsou jejich vlastní, a pokud v zásadě zaručují srovnatelnou míru bezpečnosti, nemohou jim pak odepřít přístup na svůj trh. Nařízení EP a Rady (ES) č. 764/2008 bylo zrušeno 19. 4. 2020 nařízením EP a Rady č. (EU)2019/515 o vzájemném uznávání zboží uvedeného v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a o zrušení nařízení (ES) č. 764/2008.
Nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 posiluje fungování vnitřního trhu zlepšením uplatňování zásady vzájemného uznávání a odstraněním neodůvodněných překážek obchodu. Nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 ukládá povinnost jednoznačně odůvodnit omezení nebo odepření přístupu na trh.
Nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 posiluje fungování vnitřního trhu zlepšením uplatňování zásady vzájemného uznávání a odstraněním neodůvodněných překážek obchodu. Nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 ukládá povinnost jednoznačně odůvodnit omezení nebo odepření přístupu na trh.
Pokud se však neaplikuje princip vzájemného uznávání, jde o omezení volného pohybu konkrétního výrobku a národní orgán takové omezení musí písemně odůvodnit. Členský stát je povinen zdůvodnit obchodní překážku pro dovoz výrobků z jiných členských států (bezpečnost, ochrana zdraví a životního prostředí, technické požadavky). Hospodářské subjekty mají právo vznést námitky, které musí národní orgán vzít v úvahu ještě před vydáním konečného rozhodnutí, a poté mají zaručeno právo na soudní přezkum takového rozhodnutí.
Nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 se vztahuje na výrobky jakéhokoli druhu včetně zemědělských produktů a také na výrobky, u kterých se harmonizační právní předpisy EU vztahují jen na některé jejich aspekty. Nově nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 umožní hospodářským subjektům vypracovat dobrovolné vlastní „prohlášení pro vzájemné uznávání“, které prokáže příslušným orgánům členského státu, že konkrétní výrobek byl v souladu s právními předpisy uveden na trh v jiném členském státě. Prohlášení pro vzájemné uznávání musí obsahovat všechny informace uvedené v části I a v části II přílohy a musí zachovávat i stanovenou strukturu těchto údajů. Část I přílohy je určena pro výrobce nebo jeho zástupce, část II přílohy je pro dovozce nebo distributory. Prohlášení se předkládá příslušnému orgánu členského státu v papírové podobě nebo elektronicky nebo se zpřístupní online. Pro online zpřístupnění musí být splněny tyto podmínky: snadná identifikace druhu nebo série výrobků, na které se prohlášení vztahuje; snadné vyhledání a vysledování i dostupnost prohlášení a přístup k němu. Jestliže se na výrobek vztahuje i předpis EU vyžadující prohlášení o shodě, prohlášení pro vzájemné uznávání lze připojit k EU prohlášení o shodě. Prohlášení pro vzájemné uznávání se vypracovává v jednom z úředních jazyků EU, pokud tento jazyk není jazykem požadovaným členským státem určení, hospodářské subjekty ho přeloží do jazyka požadovaného tímto státem.
Nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 pomáhá ke zlepšení výměny příslušných informací mezi jednotlivými členskými státy a zabezpečuje přístup zejména malým a středním podnikům k informacím o uvedených vnitrostátních technických pravidlech. Za tímto účelem jsou vytvářena v každém členském státě tzv. Product Contact Points - kontaktní místa pro výrobky, která jsou vzájemně propojena, a na která se mohou podnikatelé obracet s žádostmi o informace o platných technických předpisech v jednotlivých členských státech. Povinnost zřídit PCPs (Product Contact Points) je uložena všem členským státům. Jeho hlavním úkolem je poskytování informací podnikatelům a správním orgánům jiných členských států. V České republice je kontaktním místem Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pro podnikatele to tedy znamená možnost, jak bezplatně a do 15 pracovních dnů získat informace o technických pravidlech pro konkrétní výrobek na daném území a o případných požadavcích na předchozí schválení uplatňování pravidel pro volný pohyb zboží v rámci EU, dále o obecných opravných prostředcích v případě sporu mezi příslušným orgánem a hospodářským subjektem, včetně informací o mimosoudním systému řešení sporů při nesprávné aplikaci práva ES.
Posouzení shody, vydání prohlášení o shodě (prohlášení o vlastnostech), označování výrobku označením shody a uchovávání dokladů o posouzení shody nemusejí provádět dovozci u těch výrobků, u kterých již bylo provedeno posouzení shody podle příslušných technických předpisů v členském státě výrobce a které jsou opatřeny označením CE. Tento institut vzájemného uznávání se uplatňuje i v neharmonizované sféře. V ČR je toto uvedeno v § 13b zákona č. 22/1997 Sb. kterým je zavedena tzv. doložka vzájemného uznávání u výrobků, na které se nevztahují harmonizované technické specifikace. Posuzování shody se neprovádí u výrobků uvedených legálně na trh v některém členském státě Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru za podmínky, že technické předpisy, technické normy, pravidla správné praxe nebo postupy použité v daném státě EU zaručují míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře této ochrany v České republice.
Nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 se vztahuje na výrobky jakéhokoli druhu včetně zemědělských produktů a také na výrobky, u kterých se harmonizační právní předpisy EU vztahují jen na některé jejich aspekty. Nově nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 umožní hospodářským subjektům vypracovat dobrovolné vlastní „prohlášení pro vzájemné uznávání“, které prokáže příslušným orgánům členského státu, že konkrétní výrobek byl v souladu s právními předpisy uveden na trh v jiném členském státě. Prohlášení pro vzájemné uznávání musí obsahovat všechny informace uvedené v části I a v části II přílohy a musí zachovávat i stanovenou strukturu těchto údajů. Část I přílohy je určena pro výrobce nebo jeho zástupce, část II přílohy je pro dovozce nebo distributory. Prohlášení se předkládá příslušnému orgánu členského státu v papírové podobě nebo elektronicky nebo se zpřístupní online. Pro online zpřístupnění musí být splněny tyto podmínky: snadná identifikace druhu nebo série výrobků, na které se prohlášení vztahuje; snadné vyhledání a vysledování i dostupnost prohlášení a přístup k němu. Jestliže se na výrobek vztahuje i předpis EU vyžadující prohlášení o shodě, prohlášení pro vzájemné uznávání lze připojit k EU prohlášení o shodě. Prohlášení pro vzájemné uznávání se vypracovává v jednom z úředních jazyků EU, pokud tento jazyk není jazykem požadovaným členským státem určení, hospodářské subjekty ho přeloží do jazyka požadovaného tímto státem.
Nařízení EP a Rady č. (EU)2019/515 pomáhá ke zlepšení výměny příslušných informací mezi jednotlivými členskými státy a zabezpečuje přístup zejména malým a středním podnikům k informacím o uvedených vnitrostátních technických pravidlech. Za tímto účelem jsou vytvářena v každém členském státě tzv. Product Contact Points - kontaktní místa pro výrobky, která jsou vzájemně propojena, a na která se mohou podnikatelé obracet s žádostmi o informace o platných technických předpisech v jednotlivých členských státech. Povinnost zřídit PCPs (Product Contact Points) je uložena všem členským státům. Jeho hlavním úkolem je poskytování informací podnikatelům a správním orgánům jiných členských států. V České republice je kontaktním místem Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pro podnikatele to tedy znamená možnost, jak bezplatně a do 15 pracovních dnů získat informace o technických pravidlech pro konkrétní výrobek na daném území a o případných požadavcích na předchozí schválení uplatňování pravidel pro volný pohyb zboží v rámci EU, dále o obecných opravných prostředcích v případě sporu mezi příslušným orgánem a hospodářským subjektem, včetně informací o mimosoudním systému řešení sporů při nesprávné aplikaci práva ES.
Posouzení shody, vydání prohlášení o shodě (prohlášení o vlastnostech), označování výrobku označením shody a uchovávání dokladů o posouzení shody nemusejí provádět dovozci u těch výrobků, u kterých již bylo provedeno posouzení shody podle příslušných technických předpisů v členském státě výrobce a které jsou opatřeny označením CE. Tento institut vzájemného uznávání se uplatňuje i v neharmonizované sféře. V ČR je toto uvedeno v § 13b zákona č. 22/1997 Sb. kterým je zavedena tzv. doložka vzájemného uznávání u výrobků, na které se nevztahují harmonizované technické specifikace. Posuzování shody se neprovádí u výrobků uvedených legálně na trh v některém členském státě Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru za podmínky, že technické předpisy, technické normy, pravidla správné praxe nebo postupy použité v daném státě EU zaručují míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře této ochrany v České republice.
Vedle členských států EU se princip vzájemného uznávání aplikuje i na další členské státy Evropského hospodářského prostoru, tj. kromě členských států EU ještě na státy ESVO (Norsko, Lichtenštejnsko a Island) a dále Turecko. Z právního hlediska vychází princip vzájemného uznávání přímo ze Smlouvy o ES (z článků 28-30) a jeho aplikace má přednost před národním právem nebo administrativní praxí orgánů státní správy, které by s ním byly v rozporu.
Další informace viz také webová stránka EK: Mutual recognition (Vzájemné uznávání) nebo Mutual Recognition Agreements (Dohody o vzájemném uznávání). Dohody o vzájemném uznávání podporují trh s výrobky mezi EU a zeměmi jako je např. Austrálie, Kanada, Izrael, Japonsko, Nový Zéland, Švýcarsko a Spojené státy.
